V r. 2009 uplynulo sto let od narození básníka Oldřicha Mikuláška a v tomtéž roce vychází i tato vzpomínková kniha jeho manželky Věry Mikuláškové. Autorka zde vzpomíná na své přátelé zejména z brněnských uměleckých kruhů, vzpomínky jsou detailnější, čím bližší vztah autorka s danou osobou má.

Kniha obsahuje rozhovory otce tzv. absurdního divadla s Claudem Bonnefoyem, literárním kritikem revue Quinzaine littéraire. Ionesco v nich vzpomíná na léta idylického dětství na francouzském venkově i méně idylická vysokoškolská studia v Bukurešti, kde se stylizoval do role věčného rebela, vybavuje si své literární lásky, jež ovlivnily jeho pozdější tvorbu, ozřejmuje svou kulturní rumunsko-francouzskou

Gendži monogatari (Příběh prince Gendžiho) je pravděpodobně nejznámějším dílem japonské klasické literatury. Vzniklo před více než tisíci lety a někdy bývá označováno za nejstarší román na světě.

Jedenadvacet studií a úvah věnovaných moderní české literatuře vznikalo od roku 1984 až po současnost a bylo publikováno časopisecky či ve sbornících. Představují jeden z okruhů autorčina badatelského zájmu, soustředěný k autorům stojícím na okraji literárního kánonu, často zapomínaným nebo nedoceněným.

Sborník ze sympozia věnovaného životnímu jubileu PhDr. Františka Kautmana, významného českého literárního vědce a spisovatele, které v lednu 2012 uspořádala Společnost Dostojevského v Praze ve spolupráci se Slovanskou knihovnou. Na sympoziu přednesli příspěvky lidé, kteří s jubilantem v různých etapách jeho pestrého a složitého života sdíleli odborné zájmy, zejména literární vědci i bývalí kolegové

Publikace je volným pokračováním knih Poselství papíru, Papír všude a se vším, Na papíře napsáno a vytištěno. Přináší ve více než 150 populárněvědeckých statích, kulturněhistorických esejích a rozsahem vesměs kratších „obrázcích“ v nezvyklých souvislostech a na konkrétních příkladech fakta o rozmanitých formách širokého společenského uplatnění papíru, jeho estetického i praktického působení, způsobech

Klasické dielo známeho profesora anglistiky a literárnej vedy ukazuje v historickej aj systematickej perspektíve dve kľúčové kategórie literatúry. V pozadí stojí otázka, či majú fiktívno a imaginárno charakter antropologických konštánt, vďaka ktorým možno získať náhľad na základnú ľudskú potrebu predstavivosti.

Jindřich Chalupecký patří nepochybně k nejvlivnějším postavám českého uměleckého světa druhé poloviny 20. století, jeho pozice v tuzemských kulturních dějinách přitom dosud nebyla dostatečně zhodnocena. Předkládaná publikace chce proto být prvním krokem na cestě zhodnocování Chalupeckého teoreticko-kritického díla a zároveň usiluje o jeho zviditelnění na recepčním horizontu širší veřejnosti.

Zborník vznikol pri príležitosti 100. výročia narodenia Jozefa Ambruša (1914 - 1993), jedného z najuznávanejších odborníkov v oblasti textológie a editorstva. Poukazuje na dôležitosť a význam jeho vedeckých a editorských aktivít pre výskum a ukazuje, ako na výsledky jeho mnohostranného bádania nadväzujú nasledujúce generácie literárnych vedcov a kde, do akých problémových polí sa výskum ním sledovaných

Mená géniov ruskej slovesnosti Ivana Bunina a Vladimíra Nabokova vo vedomí čitateľov spája rovnaký jazyk, epocha, významný vklad do literárneho dedičstva, ako aj život a tvorba v emigrácii. No títo autori majú k sebe aj osobne a osobnostne veľmi blízko.

Profesor Viliam Marčok (1935-2013) sa okrem iného systematicky venoval aj tvorbe Kláry Jarunkovej, ktorú považoval za jedinečnú osobnosť slovenskej literatúry a zároveň poukazoval na jej svetovosť. K životu a tvorbe autorky publikoval mnohé hodnotiace štúdie a články, pripravoval dlhodobejšie skice k jej novému portrétu s osobitným zreteľom na analýzu Jarunkovej epického sveta ako permanentného prizývania

Dejiny slovenskej literatúry od uznávaných literárnych vedcov sú stručným, ale zároveň syntetizujúcim pohľadom na literárny vývoj na Slovensku od vzniku národného písomníctva až po súčasnosť. Sú určené záujemcom o slovenskú literatúru v nemeckej jazykovej oblasti, prekladateľom a vydavateľom slovenskej literatúry.

Kniha předního českého literárního historika a kritika Vladimíra Novotného (1946) představuje na cca 200 stranách výbor z autorových textů (doslovy a kritiky) k dosud knižně takřka reflektovanému tématu česká literatura 2000–2005. Formou „kritické vizitky“ se autor vyjadřuje k aktuální slovesné tvorbě (básnické i prozaické) mj.

Slovník zasvätený literatúram malých pobaltských štátov - Litvy, Lotyšska (jazyky,ktoré patria k vetve indoeurópskych jazykov) a Estónska (z ugrofínskej jazykovej vetvy).

Zložitá situácia v mnohonárodnostnom uhorskom štáte, národnostný útlak, rozpad monarchie, ako aj ďalšie osudy Slovenska v rámci Česko-Slovenska a iné okolnosti spôsobili, že úradné názvy obcí v ostatných dvoch storočiach prekonali neobyčajne pestrý vývin. Spracovaním tohto vývinu vznikol historický slovník názvov obcí, ktorý nie je určený iba úzkemu okruhu odborníkov z radov jazykovedcov, historikov

Obraz postavy autora a jeho stvárňujúcej, sebareflexívnej iniciatívy, náročné a pritom čitateľné predvádzanie zložitého tvorivého procesu v jeho zápase o slovo, detail a každú čiastočku epického bytia, to všetko pôsobí ako vzopätie namierené bez vonkajšej, evidentnej vzbury proti hrubej ideologickej schematizácii a zjednodušovaniu subtílneho a mnohovýznamového charakteru prózy.

Súbor 23 štúdii predstavuje pozoruhodný celok tým, že sa tu na jednotlivých literárnych javoch, problémoch a osobnostiach vždy z rôznych strán osvetľujú i niektoré zásadné \'makroštrukturálne\' otázky.

Česká čítanka pro starší školní věk v letech 1870-1970 a její kanonické texty se zabývá funkcí a koncepcemi čítanek ve výchovně vzdělávacích systémech v daném období. Sleduje tematické a žánrové proměny ve výběru literárních textů, proměny didaktické prezentace literatury a uvádí portréty významných autorů čítanek a metodik (F. L. Čelakovský, F. Pražák, F. Götz). Závěrečná kapitola je věnována problematice

Výbor z českých i zahraničních studií o díle Jáchyma Topola představuje celou škálumožných přístupů k tomuto dílu – od pohledů jazykovědných, přes studie stylistické až k úvahám kulturně-historickým. Svazek ukazuje, jak mnohotvárné a významově bohaté Topolovo dílo je a kolik je v něm při pozorném čtení možno nalézt.