A sors talán a legizgalmasabb és egyben a leguniverzálisabb jelenség, ugyanis mindenkinek van sorsa, és mindenki, akivel találkozunk, szintén benne áll saját sorsában. Az egész életet sorstalálkozások sorozataként foghatjuk fel. Azonban a sorsról való gondolkodás az idők során átalakult. Ahogyan Odo Marquard fogalmaz, „[m]anapság mindenki maga rendelkezik az élete fölött. [...]” Ebben a könyvben a

Kniha Páli - jazyk, texty, kultura není strohou učebnicí jazyka a čítankou pramenných textů, přináší inovativní přístup k výzkumu a interpretaci textu. Z určitého úhlu pohledu se tak nejedná pouze o výukový text jazyka a analýzy jazyka, ale rámec vědy přesahující text, dokládající obrovskou složitost a komplexnost jevů spojených s lidskou kulturou a poukazující na úskalí, hranice, ale také možnosti

Dvě společně vydávané monografie pojí dílo jedné z ikon francouzského strukturalismu Rolanda Barthese. Jak již jejich názvy napovídají (Zotročený mýtus, Od ideologii k fantasmatu), každý z autorů je pojednává z jiného hlediska: teorie ideologie a psychoanalýza slouží jako komplementární hledisko k dekompozici moderních mýtů a strukturalismu (jako i opačně). Rozmanité dílo Rolanda Barthese je ale také

Pochybovat o tom, že tradiční nářečí zanikají, může už jen málokdo. I dnes však po nich zůstává bohatství slov a slovních obratů. Nesou v sobě odraz dávné historie a vypovídají o tom, jak lidé dříve žili, jak uvažovali, jak pociťovali, prožívali a vůbec vnímali svět okolo sebe. Knížka autorského kolektivu pracovníků dialektologického oddělení Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., nám mnohá z těchto

Tento knižný zväzok prináša ucelený súbor statí venovaných vedeckému, kodifikačnému, organizátorskému a vydavateľskému dielu jazykovedca, publicistu a kultúrnopolitického činiteľa Henricha Bartka (1907 1986). H. Bartek sa zaraďuje do zakladateľskej generácie profesionálnych slovenských jazykovedcov, ktorá vstupovala do aktívnej bádateľskej činnosti v tridsiatych rokoch 20. storočia a v odbore jazykovedy

Třetí díl experimentální koncepce dějin české literatury. Období 19351947 přináší řadu proměn moderny, její konfrontaci s kataklyzmatickými historickými událostmi, s ideologií, s momenty, kdy svoboda kreace a myšlenky byla nahrazována mocenskou kontrolou. Tyto faktory způsobují nezbytnost redefinice modernistických konceptů, promýšlení vztahu mezi individuální existencí, ideálem a reálnými dějinami.

Svazek představuje překlady a adaptace, které Jiří Gruša připravil sám či ve spolupráci s Karlem Krausem a Josefem Balvínem. Tato zčásti známá, zčásti nově zpřístupňovaná zpracování děl Franze Kafky, R. M. Rilka, Paula Celana, Ericha Frieda, Sofokla, Emanuela Schikanedera a W. A. Mozarta, J. N. Nestroye, Petra Hackse a dalších autorů představují nejen pozoruhodnou kapitolu z dějin českého překladu

Druhý díl s názvem Rozpravy o identitách ve frankofonním prostoru subsaharské Afriky je souborem jedenácti rozhovorů, a to se čtyřmi africkými autory, pěti univerzitními profesory a badateli v oblasti subsaharských literatur a dvěma nakladateli. Kladené otázky jsou si navzájem podobné, aby odpovědi čtenáři dovolily nahlédnout na probíraná témata z vícero úhlů pohledu. Rozhovory se týkají pozice subsaharského

Příspěvky obsažené v tomto sborníku pojednávají o způsobech a formách performativity v české literatuře s válečnou tematikou. Zabývají se jak performativitou v rámci textu/díla samého (jejím procesem a jejími prostředky), tak díly s válečnou tematikou, která implikují takovéto strategie rodu/genderu a jazyka, jakož i performativitou v rámci interpretace textu/díla: čtenářskou recepcí a především pak

Ide o obsiahlu zbierku súvislých nárečových prejavov, ktorá dokumentuje vývinové štádium slovenskej rozprávačskej tradície na prelome 19. a 20. storočia.

Svazek obsahuje dramatické texty Nanebevstoupení Sašky Krista, Chvála prostopášnosti, Dávno, dávno již tomu, Zrcadlení, Život a dílo skladatele Foltýna. Vychází pro přátele autora a pro příznivce Divadla na Vinohradech k devadesátému výročí založení.

Táto kniha rekonštruuje slovenskú literárnu kritiku v medzivojnovom období, predovšetkým v jeho druhej polovici. Je venovaná štyrom osobnostiam: Jánovi E. Borovi, Michalovi Chorváthovi, Jánovi Igorovi Hamaliarovi a Alexandrovi Matuškovi. Spájala ich myšlienka modernizácie kultúry kritickým myslením. Hamaliar chcel inovovať skokom. Chorváth cez archaické zdroje. Bor imitáciou a Matuška vizionárstvom.

A kötet az első világháborút megelőző rövid, konjunkturális időszakban jelentkező új értelmiségi szerepminta és feladatkör keletkezését vizsgálja. Ekkor jelent meg az értelmiségiek azon csoportja, akik szellemi tőkéjükre hivatkozva a hatalom intézményeivel szembeni távolságtartást szorgalmazták, és kiálltak a művészeti és tudományos szabadság, illetve autonómia mellett. Mindezzel a művészetek, az irodalom,

Publikácia ponúka ucelený a komplexný pohľad na slovnú zásobu španielskeho jazyka a konfrontuje ju s lexikou slovenčiny. Venuje sa definícii základných pojmov a problematike terminologickej neustálenosti pojmov ako lexéma či lexia v španielskej lingvistickej terminológii, deleniu španielskej slovnej zásoby z hľadiska pôvodu na domáce slová a prevzatia, veľký priestor dostávajú najmä anglicizmy, analyzuje

Kniha předkládá komponovaný výbor 21 článků týkajících se lingvistické problematiky české gramatiky a současného užívání češtiny z hlediska obecnělingvistického, sociolingvistického a metodologického. Nově se tu řeší např. termín registr jazykový a komunikační, norma a kodifikace, spřežky v českém pravopise, zpívaná čeština, genitiv posesivní či tzv. kondicionál, dále vývojové tendence deflektivizační

Kniha ukazuje přednostní zájem Petra Posledního o tři vzájemně propojené oblasti literární komunikace. První oddíl s názvem Vrstvy času zachycuje stylistické a významové souvislosti mezi zobrazeným časem a časem zobrazování fiktivních světů; následně druhý oddíl pod titulem Navržený prostor přináší texty pojednávající hlavně o českém a polském literárním životě a rozdílných možnostech vydávání a interpretace

Oslabování role literárního autora v interpretaci je příznačné pro velké množství literárně-teoretických proudů 20. století. Literární teoretici se vymezovali vůči představě autora jako biografickými fakty určeného tvůrce, jehož niterné prožitky se otiskují do literárních textů a kterého může čtenář skrze tyto otisky zpětně odhalit v jeho pravdě. Asi nejradikálnější podobu tohoto odmítnutí představuje

Monografia reflektuje špecifickú líniu literárnej moderny, ktorej centrom sa stáva rozporuplné bytie moderného subjektu, pociťujúceho určitý deficit. O tom, že problematika existencie v ohrození je večne živou témou, vypovedá jej opätovné umelecké sprítomňovanie najmä v momentoch, keď všeobecná nespokojnosť a nedôvera v akékoľvek spoločenské štruktúry vedie k prehodnocovaniu hodnôt, destabilizácii

V centru knihy stojí pojem řeč. Oproti pojmu jazyka - systému, o nějž se opírá strukturalismus, a text, spojeného s komunikačně a pragmaticky zaměřeným lingvistickým zkoumáním, má řeč (langage) akcentovat mnohoaspektovost a povýtce lidský charakter této s